Kdo přispěje?:Dokud dýchám, doufám.

Ahoj Terko,hezky se mi s tebou psalo,pokud bys mela zajem,napis mi na email pavlaladydeleather@seznam.cz

Aha,jsem sice v Praze a nemuzu to potvrdit,nebo vyvratit,ale pokud je to tak jak pises,tak je to hnus.

Cítím se sama většinu času.A na cestách je to ještě horší.Bohuzel jsem nenašla normální holku na společné cesty.Zkousela jsem to několikrát, ale jenom třeba dva týdny dopisování,jeden email za druhým a nakonec nic...Ticho po pěšině...Nechapu.

Ahoj taky se někdy cítíte tak sami? Od ty doby co dělám tuhle práci, přišla jsem o hodně přátel.. najde se tu mladá slečna na pokec? A ne nejdu tahat informace a rady ani společné cesty (nevěřím lidem) , vše mám zařízené a jsem spokojená. Jen bych chtěla znát někoho z oboru, kdo by byl podobně věkově, ze stejného města..

Prý vede privat v Brně a nevyplaci babam

A proc? Kdo to je?

Znáte nekdo farkasovou Patricii????

Njn,jak jinak se dostat z finančních problémů,než touhle prací,přece nepůjdeš do Billy;-) a kolik ti je?

Proto dělám to co dělám. Musím.

Já se do nich dostala kvůli ex partnerovi. Dostávala jsem se z toho vztahu přes pět let.Nikam jsem nechodila. Dala jsem mu všechno a víc než jsem měla. Přesto odešel jako by nic. A já z těch finančních problémů lezu ještě teď. A to nejsem žádná mladice.

Když máš do toho všeho ještě finanční problémy,máš to o to těžší. Nedivím se ti,že o tom nechceš mluvit. Jen moji nejlepší přátelé vědí co se mi přihodilo,jinak o tom nemluvím. Každá máme něco,co nás tíží a každá s tím bojujeme jinak. Tak to má na světě každý z nás. Stále v naději čekám,že se něco změní....

No já mám navíc ještě dost finančních problémů, takže chodit mezi lidi, kteří jsou na tom jinak a lhát, se mi nechce. A nikomu o mých problémech říkat nechci.

Taky jsem příliš hodná a potom,jsem to já,komu zůstanou oči pro pláč. Přítel mne opustil,bez rozloučení,bez vysvětlení. Strašně moc mě to zranilo a ublížilo,zlomilo mi to srdce. Tím jak jsem byla zraněná,zničená ze všeho unavená,napsala jsem mu věci,které mu ublížili. Po několika dnech mě mrzelo co jsem napsala a jak jsem se zachovala. Do dneška nevím,proč to vlastně udělal,byl hodný,krásně jsme se k sobě chovaly. Pořád ho miluji,byl to nejlepší co mě v životě potkalo,ale co se stalo? Proč není se mnou?

Jj, ja taky. Nedavno jsem byla pozvana na tanceni latiny a kdyz jsem videla vsechny ty lidi v klubu, vycouvala jsem z toho. Uz mi nejak neni prijemna ta pozornost. Citim se stara Ale mozna to obcas fakt chce se prekonat a nekam vyrazit. Dlouhodoba izolace od lidi psychice opravdu neprospiva.

Nejhorší je, že já byla vždy otevřená, veselá, ráda jsem tancovala latinu atd. Nevím jak jsem došla do bodu, že dneska vůbec nikam nechodím, nejradši jsem sama doma, otevřu víno a mám ráda svůj klid a samotu. Jedinou radost mi dělají zvířata a pomoct jim.

Nejhorší je, že já byla vždy otevřená, veselá, ráda jsem tancovala latinu atd. Nevím jak jsem došla do bodu, že dneska vůbec nikam nechodím, nejradši jsem sama doma, otevřu víno a mám ráda svůj klid a samotu. Jedinou radost mi dělají zvířata a pomoct jim.

Nejhorší je, že já byla vždy otevřená, veselá, ráda jsem tancovala latinu atd. Nevím jak jsem došla do bodu, že dneska vůbec nikam nechodím, nejradši jsem sama doma, otevřu víno a mám ráda svůj klid a samotu. Jedinou radost mi dělají zvířata a pomoct jim.

Ano, po psychicke strance. Na zacatku vztahu byl uplne uzasny a plny sladkych reci a planu do budoucna a pozvolna se menil v impulzivniho magora, ktery dela dramata z uplnych blbin, nenapadne me shazoval a psychicky nicil. A samozrejme mi trvdil, ze je uplne v poradku a ja jsem ta spatna a on se tak chova, protoze nedava moji praci. Ja jsem se do nej uplne zblaznila (kvuli tomu, jak byl na zacatku uzasny, a jak byl uzasny mezi temi chvilemi, kdy se choval jako magor) a byl to asi prvni clovek, kteremu jsem se doopravdy otevrela, takze jsem mu to dlouho tolerovala a jeste ted se z toho dostavam.

Mam podobny problem, taky jsem prilis hodna a tolerantni a kvuli spatnym zkusenostem z minulosti se stranim lidem. Kdyz jsem sama a soustredim se na sebe a praci, tak jsem psychicky v pohode, ale jinak mam dojem, ze ty toxicke lidi vylozene pritahuji Njn, kdo si v sobe nenese nejake zraneni, ze?

Ano jsou věci,které člověka poznamenají,nebo raní a potom je těžké jít dál. Mě lidi tolikrát zklamali a ublížili,že lidem prostě nevěřím,takže tě naprosto chápu,že chlapům nevěříš. Po takovém velkém zklamání je těžké někomu uvěřit i když ten člověk je dobrý a hodný. Na druhou stranu si říkám,že by člověk neměl ztratit víru v dobré lidi,jen je potřeba být opatrná.

Já mám také problém s psychikou.Je toho více, rodinné vztahy, katastrofální vztah s ex partnerem, kterému jsem půjčila hodně peněz, milovala jsem ho. Dnes když jsem v problémech, nemám vlastně nikoho mimo bratra. Myslím si, že jsem hodná, hodně jsem každému pomáhala, hodně lidí mi dluží dost vysoké částky... Bohužel dnes skoro nikoho nezajímam.Z toho plynou me problémy, ale snažím se nějak jít dál.. Člověk se vlastně ani nemůže nikomu 100% svěřit, otevřít. No je to těžké. Chlapům už vůbec nevěřím. Takže asi tak. Ale není to jen otázka holek z této branže. Mám kamarádky s normální práci,jedna byla v Bohnicích, druhá antidepresiva, další taky. Další je jihoamericanka, dobře provdaná v Čechách, má děti, super chlapa, finančně je na tom pohádkově-presto si sebou táhne psychické problémy z detstvi, dospívání. Může si dovolit létat sama na měsíc i déle do Asie, zavře se tam do kláštera mezi Budhy, mnichy bez telefonu, kontaktu s okolním světem atd a uzdravuje svou ,,duši,,. Takže tak to mám ve svém okolí já..